Edvard Outrata v rozhovoru pro extrakrasa.cz

V dnešním příspěvku přinášíme otázky a odpovědi, které nám poskytl pan Ing. Edvard Outrata. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v letech 1959 a pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů jako programátor a systémový analytik. Po okupaci v r. 1968 odjel do Kanady, kde pracoval ve Statistics Canada (kanadský federální statistický úřad). Od roku 1969 do 1993 zastával různé funkce. Nakonec pracoval jako generální ředitel informatiky 1984 -1993.

V r. 1993 se vrátil do České republiky a sloužil jako předseda Českého statistického úřadu do roku 1999. V letech 2000-2006 byl senátorem Parlamentu ČR v 17. volebním obvodě (Praha 12) jako nezávislý, zvolený s podporou Čtyřkoalice. V r. 2002 spoluzakládal v Senátu Klub otevřené demokracie, jehož byl zvolen prvním předsedou. V letech 2004-2006 byl místopředsedou Senátu. 2009-2015 byl členem European Statistics Governance Advisory Board. Je místopředsedou Evropského hnutí v ČR a člen České statistické rady.

V roce 1993 se vrátil do České republiky s představou, že pomůže při reorganizaci státní správy. Jeho názory jsou vyjádřeny v knize rozhovorů Vlastimila Růžičky s ním („Destrukce české státní správy, Vyšehrad, 2014).

Pane Edvarde, jak je známo, nejdříve jste odcestoval se ženou do Vídně a poté do Kanady. Jaké jsou vaše nejpěknější a zároveň nejtěžší vzpomínky na toto období?

Nejpěknější bylo, že mi Kanada dala možnost se uplatnit ve svém oboru (informatice) a přispět tak svým dílem k rozvoji oficiální statistiky ve světě. Také jsem byl vděčný jak Rakušanům, tak zejména Kanaďanům za to, jak nás přijali a jak nám usnadnili emigraci. Těžké vzpomínky nemám, musel bych si vymýšlet.

Co vše vám život v zahraničí dal a naopak vzal?

Dal mi všeobecný rozhled a praxi ve světě, jakož i obecně větší možnosti, než bych měl v Československu. Nemám pocit, že by mi byl něco významného vzal. (NB: Strávil jsem dětství za války v Anglii, takže jsem změnu prostředí necítil jako ztrátu.)

Jak vnímáte politickou scénu dneška?

Odpovídá situaci, která vznikla generační výměnou po 25 letech, takže obecně se jí nedivme. Deklarovaná skepse k politice mezi lidmi je u nás tradiční. Při velkých přesunech majetku dochází vždy k nepříjemným jevům, jako je korupce; teď z té doby zažíváme kocovinu. Bylo by lepší, kdyby se politika obešla bez nechutných řečí, ale to je u nás také tradiční už od rakouských časů.

Mrzí mě, že dělení politické scény nereflektuje často skutečné problémy, respektive rozdílnosti přístupu. Strany se neodlišují jedna od druhé ve věcech podstatných (jako je evropská integrace), nýbrž na základě verbálních zaklínadel, jako je „pravo-levé“ rozdělení, a často ani to ne.

Jak hodnotíte své působení v politice jako senátor?

Nejsem ve skutečnosti politik, nýbrž státní úředník (jak v Kanadě, tak i zde). Pokud si připisuji nějakou zásluhu po svém návratu do České republiky, spočívá v mém působení jako předseda Českého statistického úřadu (1993-99), kdy jsem snad pomohl uspíšit jeho integraci do světových a evropských systémů. Jako senátor jsem pomohl řadě dobrých věcí, ale význam byl daleko menší.

Kde a jak nejraději trávíte volný čas?

Kdekoli zrovna jsem. Rád jsem ovšem cestoval, rád (ale dosti špatně) hraji bridž.

O vás je známo, že se často usmíváte. Odkud berete stále dobrou náladu?

Pokud jsem tak vnímán, jsem rád, protože u nás se lidé stále zbytečně kaboní a na vše si stěžují. I když je to většinou jen slovní pesimismus, oslabuje to v životě je i jejich přátele. Měli bychom toho nechat, standardně se usmívat a zejména být na sebe slušní. Bylo by nám všem lépe. Ale povídejte to našim lidem!

Můžete nám prozradit, na čem zrovna pracujete?

Nepracuji, leda vyskytne-li se ještě nějaká zbytková povinnost, ale těch už je méně.

Jak hodnotíte manželčinu zálibu v sochařině?

Dělá krásné sochy, mám z nich radost a zejména jsem rád, že našla čas a energii, aby aplikovala svůj talent.

Koho napadlo (vás či manželku), že vytvoříte originální novoročenky, kde jsou zobrazeny dvojice ze známých uměleckých děl?

To přišlo samo od sebe; myslím, že to byl na počátku nápad Mirči Delanoe, autorky všech novoročenek. Teď už je to tradice.

Děkujeme panu Outratovi za velmi příjemný rozhovor, který, jak doufáme, je přínosem také pro naše čtenáře. Přejeme mnoho pozitivní energie a stálý úsměv na tváři.