Jak přivést děti ke sportu?

Pokud je váš potomek typický „gaučový typ“, zatímco vy jste spíše sportovně založení, máte to opravdu těžké. Ovšem on taky. Pohyb dětem prospívá, ale nutit je k němu, se raději nedoporučuje.

Každý to máme jinak

Jednoho víc láká sport, jiného knížky či matematické rébusy. V tom žádnou radikální změnu nelze očekávat. Když dítě nechce lyžovat či hrát tenis, co naplat, nenuťte ho. Zkuste však najít něco, co by ho bavilo – třeba chodit na výlety, hrát na babu anebo se koulovat.

Nucení ho nezláká

Násilím z nikoho sportovce neuděláte. Nátlak, hrozba trestu, zesměšňování a podobné „výchovné“ metody odpor dítěte k pohybu spíš zvýší, než odstraní. Mnohem vhodnější je předvést mu vlastním příkladem, že sportování může být legrace, prima zábava, zkrátka něco příjemného. Zkuste proto nabízet dítěti nejrůznější varianty. Ukažte, jak se vy sami při nich bavíte, a vyčkejte, jestli se bude chtít přidat. Potom ho hodně chvalte, povzbuzujte, dávejte mu šanci stále se zlepšovat.

Z pohybu má hrůzu

Zjistěte, zda není v pozadí odporu dítěte ke sportu obyčejný strach. Například z rychlosti, z výšek, z úrazu, ale třeba i z výsměchu nad neobratností, z neúspěchu …. Pokud myslíte, že ano, nezbývá, než krůček po krůčku obavy odstraňovat. Jde o to vymýšlet takové formy pohybu, které z hlediska dítěte a jeho strachu vypadají co nejméně nebezpečně. Navíc mu také samozřejmě pomozte a pochvalte ho, jak je nebojácný. V žádném případě však nepoužívejte nátlak typu : „Přece nejsi zbabělec!“

Ať je to tak či onak, každé dítě si samo musí vyselektovat, které sporty ho baví a které za žádnou cenu provozovat nebude. Neděste se toho, když nechce dělat ty činnosti, jako jeho vrstevníci. Každé dítě je jinak vyzrálé a podle toho se také projevuje jeho zájem o sport a ostatní zájmy. Nechte ho v klidu a bez ostatních zbytečných řečí přijít na to, co ho baví a co by rád dělal. Pokud ho budete nutit do činnosti, která ho neláká, žádné ovoce to ani vám, ani dítěti nepřinese. Zbývá jen čekat a mít dostatek trpělivosti.